O nás

Fotografové Jakub Bartoška (1978) a Jiří Benák (1979) se znají od prvního ročníku střední školy. A následně se potkávali v téměř každém zaměstnání. Elektrotechniky se zaměřením na silnoproudou elektrotechniku a energetiku však brzy zlákala fotografie. V současné době oba pracují jako fotoeditoři v největším českém seriózním deníku MF DNES, respektive na zpravodajském serveru Seznam.cz.

Před dvaceti lety jsme ani pořádně netušili, že něco jako těžba hnědého uhlí existuje. Z dětství někde hluboko zasuté vzpomínky na hrdinné ostravské horníky byly to jediné, co jsme o tom všem věděli. Ale jak už to bývá, ten první impuls, zprvu nenápadný, dokáže ovlivnit zbytek života.

Pro nás to byla reportáž ve starém čísle National Geographic z rumunské továrny. Výroba uhelné černi zasáhla všechno a všechny v okolí komínů fabriky. Následovala obyčejná lidská zvědavost – je něco takového i u nás? A tak jsme se pomalu zaměřili na divoký sever, Mostecko.

První kontakt s povrchovým dolem je jak pohled do jiného světa. Rozměry dolů jsou pro laika nepředstavitelné. Tak ohromné přesuny hmot na velké vzdálenosti lze vidět v běžných provozech jen těžko. Obří kolesa bagrů ukusují zarputile terén a krajina se mění tempem, tak rychlým, že se někdy musíme podívat na staré záběry, abychom zjistili, kde vlastně stojíme. Víme moc dobře, že se Mostecko stalo obětí svého vlastního přírodního bohatství. Ale nedokážeme si pomoct, pořád se tam vracíme, ta dynamika je nepřenositelná.

Pár let jsme jen kroužili okolo a zaměřovali se na industriální krajinu a okolí dolů. Potkali jsme spoustu zajímavých lidí a vyslechli příběhy, které ukazují, jak složitý kraj to je. Nedávno jsme navázali spolupráci se společností Severočeské doly a díky ní máme možnost fotografovat i dole v dole. Práce horníků je přesně tak drsná, jak se jeví z fotek. Brutální terén, na jaře se topíte v blátě, v létě se smažíte za živa – není kam se schovat, v zimě na kost ztvrdlá hlína, která bez problémů prorazí pneumatiku. K tomu gigantické, mnoho tisíc tun vážící, ocelové stroje. Bez opatrnosti je zranění jen otázkou času. Ale to zaměstnání má ještě jako jedno z mála takový ten chlapácký charakter. Slečinky tam dole prostě nevydrží.

Fotíme stále na filmy a dokud je budou vyrábět, změnu nechystáme. Analogový byznys, analogové fotky. V poslední době nás čím dál víc oslovovala myšlenka, že bychom se o „náš“ kraj uhlí podělili i s lidmi, kteří věnují svůj čas fotografování, ale obyčejná, hezká krajina je nebaví. Vznikl tedy projekt workshopů, kde se snažíme veřejnosti otevřít oči a nabídnout komplexní pohled na těžbu a využití hnědého uhlí v severních Čechách. Možná se tam potkáme i s Vámi.